Embedded Files
Díl 7. – Bankovkvy za všechny peníze
Díl 7. – Bankovkvy za všechny peníze
V českých zemích se patrně jen Vrané nad Vltavou může pochlubit výrobou bankovek pro samotného „císařpána“. Ironií osudu v tom sehrály roli revoluční bouře zrovna proti císaři. Psal se rok 1848 a celá Evropa se dožadovala omezení práv panovníka ústavou, zrušení privilegií šlechty a účasti občanů na politickém životě. Doba byla nejistá, lidé si proto začali schraňovat peníze na horší časy. Z oběhu zmizely drobné mince, obchody vázly, obchodníci byli zoufalí. Někoho z nich ale napadlo nechat si tisknout vlastní platidla. Nápad se ujal, a takzvané „nouzovky“ nakonec u tiskařů vyráběla kdejaká banka, firma či obec. I Haaseovi získaly zakázky například z Domažlic, Chomutova nebo Rokytnice. Jak zaznamenal vranský farář do farní kroniky (a jednu do ní rovnou vlepil), minimálně zbraslavská dvacetikrejcarová nouzovka se vyráběla přímo ve vranské papírně. Mezi zákazníky Haaseových patřila rovněž městská rada v Praze. Design většiny nouzovek byl sice hezký, ale celkem jednoduchý, ne tak design těch pro Prahu. Pražské nouzovky byly tištěny dvěma barvami, což v té době každý neuměl, ornamenty na nich byly složité a vkusné, uprostřed měly vyražený plastický ovál. Na tehdejší dobu byly skutečně dokonalé, takže se je nikdo ani nepokusil falšovat. Oficiální císařské bankovky se přitom falšovaly ve velkém. A protože to bylo něco výjimečného, Haaseovi si tím vysloužili speciální zmínku v dobové polské encyklopedie.
Pražská nouzovka vyráběná firmou Synové Bohumila Haase, 1848. Zdroj: internet
Skvělá pověst, kterou získaly tiskem nouzovek, a výborné kontakty především Ondřeje Haase ve Vídni vedly k tomu, že se jim u císařského dvora podařilo v roce 1853 získat privilegium na výrobu císařských bankovek v hodnotě 50 a 100 zlatých. Kapacita jejich dosavadních továrních provozů ve Vraném ale nebyla dostatečná, bylo potřeba výrobu rozšířit. Na doporučení oslovili Aloise Turka, architekta a stavitele v jedné osobě, jak tehdy bylo běžné. Ten byl schopen v rekordním čase navrhnout a postavit další továrnu hned vedle papírny. Údajně mu na to stačily 3 měsíce! Výroba bankovek se tedy mohla rozjet. Do Vraného se přestěhovali bankovní specialisté z původní privilegované továrny v Nové Sedlici u Vídně spolu se dvěma dozorujícími komisaři. Za Rakouskou národní banku to byl Hugo rytíř von Hartlieb, za výrobní komisi Johan Hassard von Wombadherrn. Výroba císařských bankovek ve Vraném běžela do konce roku 1855, poté privilegium patrně získal někdo jiný. A ve Vraném se zachovalo jen německé pojmenování „Bank“ (česky „banka“) pro budovu, kde se bankovky vyráběly.
Falešná císařská bankovka, 1859. Zdroj: internet
Je libo cigaretu ze skla?
Papír na bankovky se vyrábí z dlouhých bavlněných vláken a lnu, která mu dodávají odolnost proti roztržení a pružnost. Stejné vlastnosti jsou požadovány i u papíru cigaretového. A protože se při výrobě bankovek moc papíru nespotřebuje, brzy se ve Vraném specializovali na ten cigaretový. Vranský měl specifickou jakost údajně díky vodě používané při jeho výrobě, a byl tak kuřáky vyhledávaný. Díky své kvalitě úspěšně porážel francouzskou konkurenci zejména v Orientu, byl oblíben také po celé Evropě a klientelu si našel i v Africe. Největší vývoz ale dlouho směřoval do Latinské Ameriky. Cigaretový papír byl důležitým artiklem papírny také po jejím znárodnění. Vyráběl se zde do roku 1955 a patrně by se úspěšně vyráběl dál nebýt centrálního plánování, jak s evidentní lítostí uvedl kronikář papírny. Jeho výroba tak byla zastavena na příkaz ministerstva průmyslu. Otázkou je, zda na tom nemá podíl také experiment, který s cigaretovým papírem ve Vraném prováděli v roce 1949. Článek o tom zveřejnil deník Rudé právo: „Papírny ve Vraném vyrobily ze skleněných vláken cigaretový „papír“, který snižuje nebezpečí ohně a šetří hospodyňkám čas, neboť zadržuje také cigaretový popel. Čs. tabáková režie udělala první pokusy s hromadnou výrobou. Ze skleněných vláken byla vyrobena i nová domovní čísla, která budou svítit i v noci.“ Asi to nevyšlo. Že by „skleněný“ papír líp svítil, než hořel?
Díl 6. – Přes překážky ke hvězdám
Díl 6. – Přes překážky ke hvězdám
Vranská papírna byla po celou dobu své existence velice úspěšná. Žádný úspěch ale nepřichází sám o sobě, důležité je nezaleknout se překážek. A přírodní živly jich papírně připravily nepočítaně.
VODA
Řeka každý den tiše a spolehlivě dodávala vodu pro pohon strojů a na výrobu papíru, ale uměla i řádně pozlobit. V sobotu 29. března 1845, osm let po založení papírny, postihla Vrané katastrofální povodeň. „Cesta ku Zbraslavi, kterou podnikatelé upravili, byla povodní zničena a musela být znovu upravena. Mimo to byly velké škody uvnitř továrny. Na tzv. "Malém ostrově" byly dvě dílny se zařízením od50 plaveny, mnoho materiálu a stroje pískem a bahnem tak znečištěny, že úklid a úprava jich trvala přes měsíc.“ K menším povodním docházelo pravidelně každé jaro. Ale k další, stejně katastrofální povodni, došlo až za dlouhých 45 let. Voda se tehdy zvedla o 9 metrů na 199,025 m. n. m. a průtok 3310 m³/s (pozn. průměrný průtok byl 111 m³/s) měl takovou sílu, že dokonce pobořil tři oblouky Karlova mostu v Praze. Ale bezkonkurenčně největší povodeň zažila „stále-ještě-papírna“ v roce 2002. Hladina vody se tehdy zastavila vysoko nad ryskou z roku 1890. Tato rána z milosti tak udělala definitivní tečku za 165letou historií slavné vranské papírny.
Velká voda na silnici mezi přívozem a papírnou, 1940. Zdroj: archiv Petra Novotného
OHEŇ
Stejně jako voda byl pravidelným hostem v papírně i oheň. „Tento rok byl pro Vrané nejhorším, jelikož dne 5. října 1851, právě o zdejším posvícení, celá továrna vyhořela. Oheň vypukl o 5. hodině ranní na hadrovně, pravděpodobně neopatrností úředníků, rozšiřoval se rychle dále, až nebyl k uhašení. K velkému štěstí nebyl vítr, takže se plameny nerozšiřovaly a nevyhořela žádná vedlejší budova. Nejnebezpečnější bylo, když se o 3. hod. náhle zvedl vítr, ale brzy zase přestal. Právě tak zase ve 2. hod. s půlnoci vítr opět začal a hořela zásoba hadrů. Hadry hořely téměř po celý týden. Během asi 14 dnů bylo opět s výstavbou papírny započato a továrna byla zvýšena o 1 poschodí.“ Oprava požárem zničených budov bohužel přinesla další neštěstí. Nejprve si při pádu dva muži a jedno děvče zlámali nohy a o týden později způsobilo zřícení stropu dokonce smrt dalším dvěma mužům a jedné dívce, sedm dělníků bylo zraněno. Občas hořely stroje. V roce 1940 takový požár způsobil škodu v enormní výši 1,5 milionu tehdejších korun.
VZDUCH
Ani éterický přírodní živel, jakým je vzduch, papírnu nešetřil. Vichr 31. srpna 1853 stál papírnu opravu 1000 okenních tabulí.
Strašlivý výbuch ve Svatém Kiliánu u Davle
Dne 22. června 1869 se vranské papírně dostalo nechtěné publicity. Ta zpráva proběhla snad všemi novinami i v zahraničí: v přípravně ve Svatém Kiliánu u Davle, kde se v kulových vařácích vařily hadry na polotovar pro další zpracování ve vranské papírně, došlo v 9 hodin k strašlivému výbuchu! Přípravna byla vybavena hned třemi kulovými vařáky. Jednalo se o dutý varný kotel, který byl na přední straně opatřen víkem upevněným 49 šrouby. Tudy se sypaly do 1/3 hadry a zbytek se zaplnil vodou s přísadou sody nebo louhu. Tato směs se za pomalého otáčení vařila pomocí páry přiváděné dovnitř vařáku trubkou z parního kotle. Jenže chybička se vloudila. Tlak páry ve vařáku způsobil, že došlo k vytržení všech 49 šroubů na víku kvůli oslabení několika z nich a k „výbuchu“. Bohužel v blízkosti vařáků se právě pohybovalo pět dělníků a zámečnický mistr z vranské papírny. Všech pět hrozivě opařených mužů bylo okamžitě naloženo na prám, aby je odvezli po řece do všeobecné nemocnice v Praze. Přes všechnu snahu neměli šanci přežít, jen zámečnický mistr vyvázl s popálenými pažemi. A protože k podobným výbuchům tohoto technického vynálezu nápadně připomínajícího bojler docházelo i jinde, vznikla zpráva zkoumající příčiny. My se můžeme jen dohadovat, zda výsledkem byla instalace pojistného ventilu, jak ho dnes známe. Být průkopníkem průmyslové revoluce bylo riskantní povolání!
Kulový vařák, nedatováno. Zdroj: archiv Ing. Dalibor Kolář
Díl 5. – Mladá Paříž
Díl 5. – Mladá Paříž
Vrané se díky úspěšné papírně rozrůstalo a bohatlo. Vyrostlo tu hned pět hostinců, v tanečních sálech se pořádaly bujaré zá bavy, společenský život jen kvetl. Nové pracovní příležitosti přitahovaly schopné lidi a Haaseovým se tak přímo nabízelo rozšířit výrobu. Nejprve roku 1845 přijali papírenského odborníka a vynálezce Prospera Pietteho na pozici technického ředitele. Poté, po úspěchu lisu typu Albion na vídeňské výstavě, padlo rozhodnutí vybudovat z mechanické dílny strojírnu. Ve Vraném se tak kromě papíru začaly vyrábět i stroje pro různá průmyslová odvětví. O posvícení roku 1851 papírnu postihlo velké neštěstí.
Zřejmě kvůli neopatrnosti úředníků vyhořela, hadry na hadrovně hořely téměř celý týden. Vzestup papírny a obce to však nezastavilo, budova byla rychle obnovena. Navíc skvělá pověst Haaseových a jejich výborné kontakty ve Vídni vedly k tomu, že získali oprávnění ke zřízení privilegované národní továrny na státní bankovky Rakouského císařství. To se v českých zemích nikomu před nimi ani po nich nepodařilo! Od Šťastných z čísla 2 získali pozemek u přívozu vedle své papírny výměnou za pozemek nad dnešní hospodou U kaštanu a velkým nákladem v rekordním čase postavili další továrnu. Až do roku 1855 se tak ve Vraném vyráběly také státní bankovky. Průmyslová revoluce byla na vrcholu, zájem o papír i stroje z nové strojírny se neustále zvyšoval. Pod vedením Pietteho byla přistavena slévárna, vznikla kotlárna a z bývalé papírny ve Svatém Kiliánu u tehdejší Davle se vybudovala přípravna, kde se vařila hadrovina k další mu zpracování ve vranské papírně. Vranský papír i stroje byly vysoce oceňovány na všech výstavách a dokonce na 1. německé všeobecné výstavě v Mnichově komise prohlásila Haaseovy za vedoucí buržoazní společnost rakouského císařského státu. Z Krakova si osobně přijeli pro papír na tisk spisů významného polského letopisce Jana Długosze, parní kotel z vranské strojírny zase putoval přes Štětín a Kronštat až do papírny v Petrohradě. Tak vyhlášené byly vranské výrobky.
Parní stroj – ilustrační obrázek, nedatováno. Zdroj: A. Haase, Kunstdruck der K.u.K. Hofbuchdruckerei, Národní muzeum – Knihovna Národního muzea
Pak nastal postupný pád doposud úspěšného podnikání. Po převzetí firmy nejmladším z bratrů Haaseových, Rudolfem, a přeměně na Rudolf Haase, synové a synovec, odešel roku 1860 Prosper Piette. Bylo mu již 55 let, jeho představa o dalším směřování se neshodovala s představou nových majitelů a možná to vnímal i jako poslední příležitost se osamostatnit. Další ranou byl krach vídeňské burzy a začínající hospodářská krize, kvůli které bylo nutné drasticky omezit výrobu. Roku 1874 tak ukončila svůj provoz přípravna ve Svatém Kiliánu, dva roky nato strojírna se slévárnou a kotlárnou. Vrané zchudlo, z pěti hospod dvě zavřely. Na období největšího rozkvětu Vraného zůstala jen krátká vzpomínka ve farní kronice: „Mimo papírnu žádná práce nebyla. Dělnictvo přes 20 let zde pracovavší se odstěhovalo v počtu asi 200 duší. Vrané – jindy pro hejřivost „Mladá Paříž" zvané – stalo se nyní klidnou vesničkou".
Z Prahy přes „Paříž“ až na Dobříš
Na období největší slávy Vraného se mnoho památek nedochovalo. Někdo si ještě vzpomene na rýmovačku Praha-Paříž-Dobříš, kterou byla označována jedna ze dvou tratí, do „šantánu“ si ve Vraném ale už nezaskočíte. A docela určitě nikdo nezná popěvek vranských pijáků z tehdejších pěti hospod: „Copak mě můj milý neznáš? Vždyť jsem já z Masojed bednář. Pobíjím půlsudy-sudy, znají mě v hospodách všudy. A když přijdu z hospody domů, nechám si nalíti znovu džbánek dobrého piva, pak si má mysl zazpívá." Průmyslovému areálu za Rajčurem už se „Kiseraj“ (Giesserei=slévárna) neříká dlouho, zůstalo však označení „Bank“ (banka) pro výraznou budovu nedaleko přívozu, kde Vraňáci v době největšího rozkvětu Vraného vyráběli bankovky pro samotného „císařpána“.
Vranské nádraží a restaurace, nedatováno. Zdroj: archiv Staré školy z.s.
Díl 4. – Papír světové kvality
Díl 4. – Papír světové kvality
Vranský papír si hned po založení papírny vydobyl výbornou pověst a svoji vysokou kvalitu si udržel po celou dobu její existence. Měly na tom zásluhu nejen moderní stroje, ale také schopní zaměstnanci, použitý materiál a výrobní postupy. A kudy vedla cesta od hadru k papíru?
Na výrobu papíru se používaly a stále používají téměř výhradně rostlinná vlákna, protože papír z živočišných vláken je moc porézní a kyprý, což není příliš výhodné pro tisk. Dlouhé roky se rostlinná vlákna získávala z hadrů, nejlepší byla bavlna, len a konopí. Vranská papírna nakupovala hadry ve formě poštovních pytlů, lodních lan nebo zbytků oděvů především v cizině: v Polsku, Litvě, Estonsku nebo Rumunsku. A aby se zabránilo infekci, prvním krokem při jejich zpracování byla desinfekce. Poté se zbavovaly prachu, opět z důvodu ochrany zdraví zaměstnanců. To se provádělo klepáním v klepacích strojích podobných mlátičce. Prach se odsával silnými exhaustory (vysavači) do prašných komor. Na zmar nepřišlo nic. Z prachu bylo výborné hnojivo a malé kousky hadrů, které propadly až do prašných komor, se přidávaly do lepenky. Teprve po desinfekci a odprášení přišlo na řadu třídění. Hadry se třídily podle jakosti a druhu vláken, jednalo se celkem asi o 30 druhů. Aby byla třídička (tuto práci dělaly v drtivé většině ženy) schopná správně určit druh vlákna, potřebovala na svůj výcvik 3 roky! Správné vytřídění významně ovlivňovalo kvalitu papíru. Následovalo odřezávání švů, tvrdých předmětů 50 z látky, jako jsou knoflíky, spony nebo kůže, a rozřezávání hadrů příčnými a podélnými noži na stejně malé čtyřúhelníky. To vše se odehrávalo v tzv. Hadrovně. Budově za Rajčurem Vraňáci stále jinak neřeknou.
Třídění a řezání hadrů v Hadrovně. Zdroj: SOkA Praha-venkov
Samotná výrobní fáze byla zahájena odstraněním nečistot a nežádoucích složek, jako je dřevovina (lignin). Průlezy se hadry nasypaly do jedné třetiny kulových vařáků a do další třetiny se nalila voda s přísadou sody nebo louhu. Vařák byl tvořen dutou koulí, která se otáčela kolem své vodorovné duté osy. Tou se přiváděla voda a horká pára. Vařáky se uzavřely a za pomalého otáčení se směs uvedla do varu. Další cesta takto rozvařených hadrů vedla do holandrů. Kamenné nebo betonové eliptické nádrže byly nahoře opatřeny noži, dno pod válcem bylo zdvižené a vybavené protinoži. Zdviháním nebo spouštěním válce se hadry rozvlákňovaly. Hadry nejprve zamířily do pracího holandru, z něj do holandru pololátkového, kde byly zkráceny na 30–40 cm. Následoval bělící holandr s míchacím zařízením. Tady se látka bělila v roztoku chlorového vápna, aby se na čistě bílý papír mohly využít i různě barevné hadry. Z takto vybělené pololátky se vodou a antichlorem (roztok sirnanu sodného) vypíral chlór a poté se pololátka odvodňovala v odstředivkách nebo v odvodňovacích kobkách. Posledním v řadě byl celolátkový holandr, odkud se na síta papírenských strojů čerpala již papírovina. Té se v takovém holandru vyrobilo až 300 kg. Papírovina se odvodňovala na nekonečném sítu, lisovala a sušila. Cesta hadru tady končila a definitivně se stal papírem. Papír s hladký povrchem se ještě hladil na kalandrech a řezal v apretuře na různě široké pruhy a proužky. Vadné archy se drtily v kutálnících a spolu se starým papírem se vracely do celolátkových holandrů. Třešničkou na dortu už bylo počítání a balení bezvadných papírů v tzv. rysy papíru.
Mletí hadrů v holandru. Zdroj: SOkA Praha-venkov
NA TĚCHTO STROJÍCH V ROCE 1944 VZNIKAL PAPÍR
Papírenský stroj č. I z let 1839–40 šíře 148 cm. Za 24 hodin vyrobil až 1500 kg papírů průklepových, biblových, snímacích, cigaretových, pergamenových, uhlových (indigo) o váze 15 až 40 gr/m2.
Papírenský stroj č. II z roku 1909, šíře 168 cm. Za 24 hodin vyrobil až 11 000 kg papírů těžších, jemných, velejemných, tiskových, bankovkových, pergamenových o váze 50 až 120 gr/m2.
Papírenský stroj č. III francouzský z let 1860–69. Za 24 hodin vyrobil až 800 kg papírů kondenzátorových, cigaretních, karbonových, jemných snímacích a jemných papírů vůbec o váze 8 až 30 gr/m2.
Díl 3. – Moderní a jedinečná
Díl 3. – Moderní a jedinečná
Když se čtyři bratři, Ludvík, Ondřej, Bohumil a Rudolf, rozhodli v roce 1837 vybudovat ve Vraném papírnu, byli již zkušenými podnikateli a obchodníky. Věděli, že konkurence je veliká, a oni chtěli být na jejím vrcholu. Skvělý příklad našli ve svém otci, Bohumilu Haasem. Ten se vypracoval z pouhého sazeče na předního pražského knihtiskaře především díky své odvaze zavádět novinky, jako například barevný tisk pomocí litografických kamenů. Do té doby se totiž obrázky kolorovaly ručně. Proto bratři Haaseové ani na chvíli neváhali a svoji novou papírnu vybavili těmi nejmodernějšími stroji. Ostatně takový přístup se jim vyplácel už v jejich pražské tiskárně v Anenském dvoře. A tak vranská papírna měla již v roce 1839 rovnou 2 papírenské stroje, 8 hadromelů poháněných párou a 8 vodní energií, sušicí aparaturu, řezací stroje atd. Zaměstnávala 250 lidí, což bylo na tehdejší dobu obrovské číslo, a při plném provozu vyráběla 40 centů papíru denně. Zatímco jinde stále papír vyráběli ručně, jejich továrna byla od počátku strojní, a dokonce jediná hned se dvěma papírenskými stroji. V Čechách byla teprve třetí strojní papírnou a brzy se stala vůbec největší. Haaseové současně s papírnou vybudovali mechanickou dílnu, která se podílela i na instalaci moderních papírenských strojů dovezených z Anglie. Tato dílna sloužila nejen jako strojírna pro vranskou papírnu, ale vyráběla lisy a nářadí také pro Anenský dvůr. Jak budoucnost ukázala, i toto rozhodnutí mladých podnikatelů bylo velmi moudré a prozíravé.
Bratři Haaseové jezdili z Prahy do Vraného pravidelně dohlížet na výstavbu své papírny. Pro poklidnou obec o několika staveních byla každá taková návštěva velkou slávou. Dorazili rovněž v polovině října 1837 a zastihli zde i devatenáctiletého dohlížitele na stavbě a budoucího slavného pražského písničkáře Františka Haise. Jejich návštěva na něj udělala velký dojem.
„Pomalu se blížilo havelské posvícení, silnice se docela dodělávala, a než koláče počínaly zavánět, již milostiví páni přijeli až k Vranému a na nově zbudovaném prámu i s kočárem se převezli a zavítali do své nově zbudované papírenské dílny, rovnosť zdích byla slavnostně prapory, květinami a ratolestmi dubovými ozdobená, uprostřed chvalné verše ke cti majitele s přáním plného blaha sepsaný, dělnictvo i dohližitelové vystoupli a svému obživovateli skládali srdečné přání, i také několik vážených občanů s pánem představeným neopominuli, jakožto novýmu pánu v jejich obci, chvalnou řečí překvapiti, vše dobré a štěstí přáti, slovem byl to radostný den.“ (Vzpomínky pražského písničkáře, František Hais, 1818–1897)
Papírenský stroj I. z roku 1839. Zdroj: SOkA Praha-venkov
TI NEJLEPŠÍ BÝVAJÍ TI NEJSKROMNĚJŠÍ
Že začátek svého podnikání v papírenství vzali za správný konec, se bratři přesvědčili hned v roce 1839 na 2. všeobecné průmyslové výstavě ve Vídni. Na ní veřejnosti představili zvláště jemné a měditiskové papíry opatřené filigránem „Gottlieb Haase Söhne“. Haaseové nebyli na výstavách žádnými nováčky. V minulosti se jich s velkým úspěchem účastnili s produkcí písma i tisků z Anenského dvora, a kromě nejvyšších ocenění za typografii, grafiku a plastiku získali dokonce i zlatou medaili za umění a vědu od rakouského císaře a další zlatou medaili za umění od švédského krále. Přesto se na vídeňské výstavě výslovně zřekli možnosti zapojit se s papírem z Vraného do soutěže. I tak organizátoři výstavy neodolali a kvalitu jejich papíru okomentovali alespoň v souhrnné zprávě o výstavě: „První výrobky této papírny každopádně potvrdily odbornost továrny, od níž lze díky známé aktivitě podnikatelů očekávat velmi příznivý rozmach výroby.“ Jak prorocká slova!
Část průmyslové výstavy konané v roce 1835 v c. k. jízdárně ve Vídni, Franz Wolf, litografie. Zdroj: IMAGNO/Austrian Archives
Díl 2. – Jak papírna rozčeřila stojaté vranské vody
Díl 2. – Jak papírna rozčeřila stojaté vranské vody
Asi se ve Vraném a Skochovicích nenajde člověk, který by nikdy neslyšel o zakládací listině Břevnovského kláštera, kterou byly obě obce v roce 993 klášteru darovány. Ale patrně málokdo se setkal se zajímavým výkladem důvodu osídlení našeho údolí a přilehlých kopců. Tento výklad se nám zachoval díky Ladislavu Veselému, kronikáři vranské papírny. A o co šlo? Klíč vězí v názvu obce. Osada Vraný údajně získala své jméno ze slova „brány“. Za starých časů měl být vrch Homole tyčící se nad Vraným osídlen strážci, kteří kouřovým znamením varovali (a tím bránili) Prahu před nebezpečím. Možná na tom něco bude, kdo ví. Ostatně v poslední době tuto teorii celkem dobře podporují výzkumy dokládající, že na Homoli patrně stával (strážný) hrádek. Ať je to, jak je to, na pravém břehu řeky Vltavy vznikla osada Vraný, která si dlouhá staletí poklidně žila a hospodařila. Ještě v roce 1828 měla pouhých 28 domů. To vše se mělo zanedlouho změnit.
„Končí noc – Vltava se převaluje ve svém loži, její vlnky jednotvárně narážejí na ploché břehy a občas pod oparem, poletujícím nad vodou, ozve se šplouchnutí ryby. Nad vrchem Homole se objevují šedožluté obláčky, zvěstující blížící se jitro. Na pole je ještě brzy, a tak vesničané na Vraném prožívají své sny. O něco později, když se rozednívá, objevují se na řece první vory, plavící mohutné kmeny ze Šumavy do Prahy a dále až do Německa. Vranští rolníci se probouzejí a bez spěchu se ubírají na políčka, která je živí. Všude je ticho, vláček ještě nehučí, protože jeho první lokomotiva 50 přijede až po mnoha letech – po postavení trati Praha – Dobříš. Dosud dopravu obstarávají formani a cesta z Vraného do Prahy těmito povozy trvá 3 hodiny. O továrnách se vranští občané dozvěděli pouze z doslechu, a ještě nikdo z nich v žádné nepracoval. Tenkráte v domácnosti zámožného pražského tiskaře a obchodníka Ondřeje Haase v Praze se déle vyspávalo než kdykoli jindy. Předešlého večera se totiž u něho sešla společnost, sedělo se dlouho, při svíčkách, dobře se jedlo a pilo. Mezi hosty byl také továrník Schallowetz, který Haasům dodával papír, a to z vlastní papírny, která nesla název „Císařský mlýn“. Rozhovor byl živý, neb v ten večer se v podnikavé hlavě Ondřeje Haase zrodila myšlenka, že k jeho tiskárně v Praze by dobře sloužila i blízká vlastní papírna. Tato myšlenka, o které se radil se svým starším bratrem Ludvíkem, jej toho večera již nepustila. Tím se stalo, že na Vraném zakoupil pozemky a mlýn, jak již bylo poznamenáno, a začal stavět papírnu.“ (Kronika papírny Vrané n. Vlt., Ladislav Veselý, 1966)
Vrané po založení papírny, Josef Rybička, oceloryt. Zdroj: Památník národního písemnictví / Muzeum literatury
Cestička k Vranému
Když Haaseovi 5. března 1837 zakoupili ve Vraném pozemky, zavázali se, že na druhém břehu řeky vybudují cestu od Zbraslavi k vranskému přívozu. K její výstavbě se přichomýtl i budoucí známý pražský písničkář František Hais. (Jeho píseň „Na hranici města německého“ můžeme slyšet v Našich furiantech a poctu mu ve svém fejetonu vzdal i Jan Neruda!) Díky svojí znalosti čtení, psaní a němčiny se stal dohlížitelem nad 20 skalníky, kteří skálu lámali, a 48 dělníky, kteří odváželi kamení. Svoji práci Hais odváděl poctivě, u Haasů vždy dobře platili. Přesto se každý den mezi dělníky našli tací, co se během dne neznámo jak opili. Mladému Haisovi trvalo dlouho, než přišel na to jak. Ti holomci si nechávali na stavbu pašovat kořalky v putnách s vodou! Opilci byli na hodinu propuštěni a Hais po dobudování cesty dohlížel i na výstavbu papírny. Základní kámen byl položen 23. července 1837, na konci listopadu bylo hotovo. Pro Haise již práce ve Vraném nebyla, a tak se z něj mohl stát slavný pražský písničkář.
Inu - dobové kulisy se mění, ale vykukové zůstávají stejní. Jen tu rychlost výstavby jim dnes můžeme závidět!
František Hais, kresba neznámého autora. Zdroj: Vzpomínky pražského písničkáře: 1818–1897
Díl 1. – Vše má svůj počátek
Díl 1. – Vše má svůj počátek
Někdy stačí malá jiskra, aby zažehla velký oheň. Takovou jiskrou byl nepochybně historický seriál připravovaný vranskou rodačkou a historičkou Pavlínou Kourovou a uveřejňovaný v covidových časech na webových stránkách spolku Stará škola a později i obce. Pro svůj projekt dokázala hned na začátku zapálit Natálii Lupienskou a postupně i Milana Kollingera, Jiřinu Vrabcovou, Soňu Hrdličkovou Krásovou a nakonec téměř celé Vrané. Lidé s překvapením zjišťovali, jak bohatou a zajímavou historii jejich obec má. Dozvídali se detaily o vzniku pro Vrané významných budov a institucí, s úžasem poznávali život svých vlastních předků a předků svých dlouholetých sousedů. S chutí probírali rodinná alba a zaprášené půdy, aby i oni přispěli svým dílkem do celkového obrazu historie obce. Zájem byl tak veliký, že dal vzniknout krásné knize pojmenované Střípky z historie Vraného nad Vltavou a okolí a později další úspěšné knize Rodiny z Vraného nad Vltavou a okolí v zrcadle času.
Jedním z největších překvapení bylo znovuobjevení významu a slávy bývalé vranské papírny. Především její zásluhou se Vrané na nějaký čas proměnilo z malé ospalé vísky v pulzující „malou Paříž“. To ona dávala po dlouhé roky práci a obživu mnoha generacím z široka daleka a neúnavně šířila dobré jméno českých výrobků do celého světa napříč všemi kontinenty. Patrně ne každý ale věděl, kdo za jejím vznikem, úspěchy a slávou stál. O jejích zakladatelích, synech Bohumila Haase, se toho zdánlivě mnoho nezachovalo, historií bývalé slavné papírny zaplnili v archivu středočeského kraje pouhé dvě krabice. I to málo dávalo ovšem tušit, že se vyplatí pátrat dál. Postupně se dílek po dílku, po všech čertech a pod tlustou vrstvou zapomnění podařilo posbírat a vyšťourat zajímavé a někdy až převratné informace o papírně, jejích zakladatelích, ale i pokračovatelích. K tomu, vyprávět kolemjdoucím již natrvalo příběh její slávy na informačním panelu, vedl už jen krůček. Těch zajímavostí z bohaté historie bylo nakonec tolik, že padlo rozhodnutí podělit se o ně na výstavě v místě, kde se slavný příběh píle a odhodlání odehrával, v bývalé vranské papírně. Výstava byla nakonec natolik úspěšná (navštívilo ji více než 1000 návštěvníků), že o ni projevily zájem instituce i mimo Vrané. V únoru se vydala na svou pouť nejprve do návštěvnického centra ČNB, poté se jí dostalo slavnostního uvítání přímo od vnuka posledního z rodu Haasů, profesora Lorenze Mikoletzkeho v Národním archivu v Praze a až do konce května se s historií haaseovské papírny a tiskárny budou seznamovat lázeňští hosté v Mariánských Lázních, než bude pokračovat do Poděbrad.
Co všechno zažehla ta malá jiskra z počátku covidového období?
24. dubna 2022: Křest knihy Střípky z historie Vraného nad Vltavou a okolí
20. května 2023: Křest knihy Základní umělecká škola Vrané nad Vltavou historie – současnost
11. června 2023: Slavnostní odhalení informačního panelu Strojní papírna Synů Bohumila Haase
10. září až 29. října 2023: Výstava Od hadru k papíru: Haaseovi – podnikatelé, vizionáři, mecenáši
23. září 2023: Křest knihy Rodiny z Vraného nad Vltavou a okolí v zrcadle času
2024–2025: Putovní výstava HAASE ON TOUR
15. června 2024: Křest knihy Historie SK Vrané nad Vltavou 1924–2024 Mnoho příběhů bylo zapomenuto, aby mohly být znovu objeveny. Vydejte se spolu s námi po stopách zapomenutých příběhů, které napsalo Vrané a jeho obyvatelé.
Page updated
Google Sites
Report abuse